představuju si osud
osud jak kadí na záchodě
leze z něho dlouhej kabel lidí
co se povedli
co tam spadnou jak nic
a pak je tu takovej ten ocásek na konci
co se už musí vytlačit
protože tam visí
je tam prostě navíc
to jsem já
jinej než zbytek hovna
mimo dav
k čemu to ale je
být jen samotinkým konečkem
po kterým zbyde jen
„žbluňk“
Včera na retro disku hráli i Nirvanu… tři minuty slávy a pak zas jiná píseň… v tu chvíli mi bylo Kurta hrozně moc líto… lidi na to chvilku skáčou a jde se dál