v pomlkách mezi slovy
tančí ohniví rarášci
celá báseň se svažuje
podél úbočí vyhaslé sopky
...vzpomínky na žhavou lávu
když i slunce
vzalo nohy na ramena...
vše umlká zaváto v písku
mořského břehu...
rybáři úsvitu
přivážejí úlovek mořských panen
jedna z nich vyryla do písku
svůj příběh...
... panny jsou netklivé ...
... když píší svá podobenství ...
... a muži k nim tak něžně hledí ...
07.05.2017 15:53:13 | Marcella
No jasně, mořský panny rejou vždycky ocasní ploutví na správný místa...:-)
08.11.2016 20:02:24 | básněnka
děkuji Ti Jiří ...já ji objevila až teď, navrátivší se z náruče obrození...:-)
vlastně to cítíš správně...píšu ty své zpovědi právě proto tak otevřeně, aby po mě zbyly mým dětem...až skončím v konzervě ve vlastní šťávě ;-)
03.10.2016 07:48:45 | Malá mořská víla
a ne a ne a ne, dneska nevtipkuju. Je to krásné gesto. Pro vás oba ST
02.10.2016 19:25:01 | klaun
když...i slunce...vzalo nohy na ramena...chyběla tu slova...a žádná něha...jen příběh...co končit má...a rána bolavá...zacelí se...nezacelí...jen tichých dálek ozvěna...úsměv.z.
01.10.2016 10:36:53 | zdenka
Usínám dlaní jen tou cinkáš a zlatá zrnka vzduchem víří až spočnou sladce v klín jak perlorodka zazářím... *)
01.10.2016 09:43:13 | Philogyny1
Philogynko..tohle krasospřežení čisťounkého zaříkávání vlož do své básně a vlož na Liter do nových..radím Ti dobře...KRÁSA:-D*
01.10.2016 10:12:23 | Frr