Pieta

Venku pořád prší.

To jak nebe tolik pláče.

Pro posledního kamaráda,

co psal tužkou na papír

a já si to můžu číst

a cítit ty zbytky vůně

starýho přátelství.

 

A rve mi to srdce

pro přítele, co pro mě

vždycky byl.

A taky svědomí,

že já tu pro tebe

byla míň.

Než jsi potřeboval.

 

Jen v poslední chvíli.

Poslední z posledních.

A - "Drž mi palce."

Ale proč...

Když karty jsou rozdaný.

 

Poslední stisk ruky.

A já nikdy nezapomenu

na pach smrti.

Tak teď čtu tvůj deník

a k pachu smrti

přibyla samota.

Všechno, jen ne strach.

 

"Už je po všem."

Říká se po pohřbu.

Tak vyzvednu tvůj popel.

To nic, co zbylo.

Uložíme ho s pár přáteli

na tvoje nejdražší místo.

K sestřičce a mámě.

 

Jenže nikdy

není konec!