Primitivní sbírka: Moje kamarádka ANA

***

12 PÁRŮ ŽEBER

Áchich ouvej,
labrety ve chřtánu,
vykřičené ulice komíhavých lucerniček,
politováníhodná okolnost,
supi se na mě sletěli v houfu.

Pomýšlím na tkaničky u bot,
zařvu si do malíčků,
že se mám hezky
a všichni se o mě tak mile starají.

Starají se tak uhozeně,
že vám na mysli vyvstane otázka,
kam zas utekl čas,
kdy jsme stáli v bezvětří,
nebylo ani vedro ani zima.

Lidi si vyměňují obličeje,
na každé straně mají jeden,
stačí jít kolem nich,
chvíli se budou smát,
chvíli plakat,
to víte..
..je mi fajn..
a oni to moc dobře vědí.

***

TY TY TY.. to mi děláš schválně

Vždycky když spím
polykáš...
... vzlykáš...

Během pádu ze schodů
člověk nic necítí,
ale dokonale si promyslí
energii,
která tímto pohybem byla spálena.

Pleší pokryté otázky,
říkáš si o to,
tak jako já,
ptám se,
říkám,
polykám.

Zatímco vrníš a předeš,
trhám Ti kostičky,
drží jen na vlásku.

Hodiny odbíjí
úplně jiný den,
než kdy jsi naposledy
ulehla ke spánku.

Strčím Ti do ruky pastelku
a můžeš mi počmárat tvář
podle svých představ,
jak jen budeš chtít.
Někdo se dokáže zaškrtat sám...

Copak tys nikdy nechtěl
halucinogenní kočičku v náručí?
Chlupy jí vypadly i s kůží,
musíš hladit holé kosti.

***

ČLOVĚK CHCE VÍC KDYKOLI PROCITNE

Umírám pomalu,
pobíhám naostro
po ulici plné lidí,
možná to všichni tuší,
koukají mi pod sukni.

Smějí se
a skotačí okolo mě,
snaží se ukousnout
kousek mého libového masíčka
se spoustou puklinek,
říkají mňami mňam
a já se snažím smát s nimi.

Skotačím si skotačím
jako všichni okolo,
malinkaté koťátko
čas od času vrní
během umírání.

A v noci?
V noci se tulíme.

***

Ale Ty přece nejsi ta kopretina,
kterou každé ráno zalévám.