Osamocení

Jsem jeden, sám v davu,
ironie, cítím strašnou únavu.
Asi zafungoval rivotril, který jsem požil.
Nepřeji si, abych se zítřka dožil.
Další chladné ráno plné smutku,
nemohu se dostat ze svého zármutku.
Začíná pršet a jdu dál bez deštníku.
Zadívám se na oblohu a pláču vmžiku.
Mísí se s deštěm a tak nikdo nevídí,
že se bojuji o vlastní přežití.
Srdce chce žít a dál se dívat na svět,
mozek chce zemřít a nedívat se nazpět.
Potřebuji jen trochu lásky a něhu,
ale vypadá to na konec mého příběhu.