Stín

V bludných dobách,kdy životem byl splín
Ve dnech a snad že i v temných nocích
Světm proplétal se neznámý to stín
S větrem o závod se toulal v opuštěných kopcích

V těžkých česech,kdy nebyla radost jenom pláč
Kdy s růžovým květem se střídal sníh
Ten stín neviděn,přec dávno znám,neřek co je zač
Však dík němu v hrdlech dětí zas rozezněl se smích

V letech,kdy svět tichým utrpením bledne
Od nichž neoctl se v stejné obdobě
Ten stín byl stínem pouze ve dne
Však v noci jevil se ve své podobě

V období kdy radost a smích střídal žal
Kdy snad i štěstí bylo na příděl
Všichni toužící,však nikdo nevěděl jak ten stín vypadal
Byt´ jej každý spatřit chtěl

Ten stín v anonimitu se halíc
Ve dne jen podobu měl matnou
Jak otce miloval měsíc
A slunce nazýval matkou

V okamžicích,jež netrvaly dlouze
V noci bytost,ve dne bista
Měsíc a slunce stáli vedle sebe na obloze
A pak si vymněnili místa

Tak ve chvíli,kdy slunce od světa odvrátilo rozzářenou tvář
Měnil se v bytost jež důležitá je pro nás a byla i pro ně
Ve chvíli kdy měsíc po obloze rozlil chladnou zář
Ten stín..pouhý stín se měníl v ...KONĚ...