Strach

Strach

Strach za oknem tiše funí,
neviditelný, falešný, bezcitný.
Vzduch je plný divných vůní,
všechny věci skryté v šeru vynikly.

Zlý mrak nad hlavou mám,
marně kličkuji a uhýbám.
Navíc jsem tu úplně sám,
co znamená strach právě poznávám….

Kolem mě duní obří chodidla,
snídaně mi již dávno vystydla,
a dům, který jsem si postavil sám,
byl nemilosrdně rozšlapán.

A přece jsem se stihl vzchopit.
Strach mě chtěl jen nenápadně opít
ovšem já jsem prokoukl tu hroznou lest.
Už nenechám se znovu z cesty svést.

Můj dům se v mžiku znovu staví.
Černé mraky se rychle rozpadají.
Už vím, že nikdy nepodcením strach
a hlavně nenechám se jím ovládat.