Podzimní

Podzimní mlhy halí mou duši,
bodají, bolí, chvílemi dusí,
Krásné jsou jenom ty chvíle,
kdy dávám si růžové brýle.

Nasadím si je i dnes a budu,
zase chvíli trošku normální,
zbavím se těch všelikých bludů
dnes budu zcela formální.

Nebudu říkat lidem nic o světě,
dnes žádné učení morální
budu jen pitomě v každičké větě
pro lidi zcela normální.

Nikomu nic o mých bolestech na duši,
to prosím ať nikdo z okolí netuší
že psávám prstem na sklo zrdcadla
aby mě pustily depresí chapadla.

Kéž by tak z pod oblak vysvitlo slunce
a paprsky hladily dnes hlavu tvou
přejely po tvářích, po oční lince
promiň mi, mé ruce ještě se nezmohou...