Bez prizne

Probouzím se, 

Ona mne hladi po tváři,

hřeje jako nevyslovny pokrm lidskosti,

skutecna královna poezie. 

Probouzím se,

pln neklidu a ona vedle není,

její usmev je vzácný a vzdáleny,

jako perute dalnych cizinců.

Probouzím se,

její vicka mne hřejí,

jemnost její výpovědi,

již jsem pohlcovan všemi smysly 

Probouzím se,

Její jablecne tváře plné naděje,

jemna jako květena zije sen,

a přitom mne učí o životě.

Probouzím se,

Krásná, vznicena, neskonala,

jako rozvasneni ditete před skokem,

tu znovu začínám milovat.

A je hřích neprobuzeny sne o lásce,

je hřích probouzet se v bezmoci a zoufalství,

bez lásky a pokory, vědomí si sebe sama,

hodnoty uskutečňování a evoluce Universa

a všech mravenecku na cestě do věčnosti.

Probouzí se ona,

na druhé straně planety 

a příliv je esenci,

tam poznavas zlatou věčnost.