Anotace: věnováno A. D., který pro mě nikdy nezemřel.
Toužím
po Tvých polibcích
-po neviditelném stínu
hladových rukou
Atlantidy
A ptám se
Co bude dál
s mou duší
Která povstala z pískoviště
v němž nedávno
tvořila bábovičky
aby opět našla klid
pro svou hlavu
Jak dlouho to ještě
bude trvat
To bezvědomí
Jak dlouho mi ještě budou
téct slzy
po tváři
když si jen vzpomenu
na Tvá ústa
ruce
na jednadvacátého srpna
a desátého šestý
a na zeď kostela
popsanou našimi jmény
Jak dlouho může
trvat bolest
a nebo láska