Příběh

Vždy, když vzpomenu si na ten kožich, který tak rád nosíš, chce se mi létat, tančit a pít kávu ve Tvé posteli, jako tomu bylo naposledy.
A poté se mé modré vlasy, zářící nevinností, rozprostřely na polštáři
Splývaly s Tvou představou o šílenosti a podlehl jsi
Bylo to jiné, ne jako s každým, ne jako s každou
Když ráno probudím se, vzpomenu si na všechny příhody
Dobrovolně jsem tu s Tebou, protože chci
Nikdy jsem nebyla tak zamilovaná do cizí kůže, říkám všem, že tě miluji, dal jsi mi modré růže a nebe na zemi
Vždy, když vzpomenu si, jak hrával Tvůj hlas melodií mého srdce, chce se mi plakat, jak mohlo se to vůbec stát? Každý večer, když nad mým domem zářil měsíc, přišel jsi, abych nebyla tak sama
Byl to krásný příběh, ale skončil, když jsi odešel a mé srdce sis vzal s sebou,
Já už nikdy nebudu nikomu patřit tak jako tobě, ty a já, jsi vítěz, jsi vše, co jsem vždy chtěla, Bůh mi tě vzal, ale vrátí mě k Tobě zpět, až políbí smrt moje ústa též
Vždy, když vzpomenu si na čas strávený s Tebou, vrátím se, vzpomínám neustále, vím, že vrátíš se, přijď si pro mě...