Láska,smrt a poznání
Láska,smrt a poznání
Anotace: .
V mrazivém ránu srážel se dech,
Gotický chlad v mé malé síni,
Vybledlé fresky na suchých rtech.
Jiskra jež vyhasla v šamotu cihly,
Vábil mě teplem její řeřavý jas,
Osudy lidí kolem se mihly,
Vzpomínka dávno má už šedý vlas.
Srdce je erozí zvrásněno brázdou,
V kamenném podloží kvítek tu zbyl,
S jednou diravou a druhou prázdnou,
Jak tulák cestama léta jsem žil.
A vzduch kolem voněl mi senem,
Ze snů jsem domek postavil sám,
Na vilnou ženu volal jsem jménem,
Anděly pozýval k radostným hrám.
Pro krásnou chvíli zavíral oči,
v modlitbě pro další svítání,
Kdo jednou v blínu rudé rty smočí,
Pak z lásky bolest smrti je vyznáni.
Komentáře (15)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Přišla jsem si počíst..dlouho jsem tě tady neviděla..
tahle emoce mě dnes dost oslovila..
díky..
09.02.2008 19:06:00 | Cecilka
Je jedno kdo jsi , zda jsi mlady ci stary,pises sve basne z nitra sveho srdce, to se pozna, moc hezke.
19.01.2008 21:04:00 | carodejka
Kde jsi?
Ráda jsem si u tebe četla
06.04.2007 23:00:00 | Vivi.~2
tak tahle je myšlenka za myšlenkou, rým za rýmem, jedním slovem plná...
20.03.2007 21:06:00 | Trdlo
Smutný,ale krásný,
jakoby bolavý srdce jsi měl
18.03.2007 21:26:00 | Vivi.~2
Milý kamaráde... jsem ráda, že ses u mě stavil a zanechal krásný komentář... od Tebe vždy potěší...
Promiň, jak teď zjišťuji, asi mi i od Tebe leccos uniklo... Víš, mám teď pracovně velmi náročné období... asi až do prázdnin... (vyúčtování...) Nestíhám a nestíhám...
Nicméně... Ty víš... že Tě ráda čtu a mám ráda Tvá zastaveníčka u mě...
Nějak nemůžu pochopit, že jsi tak mladý... asi jsi nějaká starší duše... protože jako duše mi snad připadáš starší než já (promiň)... cítím z Tebe zvláštní nostalgii lidské historie... lidského nadvědomí... ale já cítím... že musím ještě svítit... pro současnost... pro lidství... (viz dnešní báseň Srdce v křišťálu...)
27.02.2007 21:40:00 | Levandule