Ať řekneš (skoro) jakoukoli větu
tvůj hlas mě halí do sametu
a úsměv běží po rtech
zatímco svědomí
šplhá po zdech
A nemám tě hledat
v každým doušku vína
vím
že tě to nedojímá
nemám tě hledat
i když je to
moje oblíbená
disciplína
Tvý oči nejsou
nejkrásnější jenom z rána
ale i když nebe tmavne
do ruda
V mým srdci roste díky tobě obluda
A zase po sté
je tu ta ostuda
kdy může se zdát
že nedáš mi spát
Kdy nemůžu se ani hnout
tvůj hlas ve mě
vypne proud
A netvor zkouší
boty zout
obsadit mý slabiny
.. To tys to všechno zavinil
rozkošné vyznání
nechť zakoušíš něhu i nadále!
Marty bonviván
06.11.2016 11:35:10 | kudlankaW
A kde je napsáno že jsem okusila něhu a nikoli jen něžné představy..? ;)
06.11.2016 11:41:02 | Lioness
Za obludu a ostudu ST. Taky hledám ve víně... a v Becherovce... v rumu... kde to asi skončí? :-)
24.10.2016 03:58:51 | Iva Husárková