vlastním mámením

Jsem jedním co potají sní
o louce,a polibku něžných stvoření
ve vzpomínaní
květina zavoní
zatím co země je roztříštěna
polibky děl,bez jména
neodcházím
rozházím
rýmy v tichu lesa
myšlenka co klesá
a já rozlomím
ten klíč snění,samotářům
vlastním mámením....
soumraku lhářům.