Povídka

Slova rodí se v hlavě autorově,
teď skáčí zvolna na papír,
do odstavců a vět řadí se vzorově,
pozvolna text v sobě odvíjí.

Počátkem slova, jenž dokázala by stvořit
snad jen ústa básníkova.
Vznosné, vzletné, popisy živé,
příběh srdcem se rozvine snivě.

Harmonii má si, života a krásy,
narušena jest poutníkem vracejícím se z cest.
Harmonii ten rozbije, utrpením naruší,
autor bědně bez ustání touží býti zpátky s ní.

Slova tklivá, tesknivá nyní hromadí se,
je po harmonii v díle,
tak se zachovala empatie.

Lítost osudu poutníka neznámého,
touha po sdílnosti čiší z něho.
Pod tlakem autor zůstává,
však tísní ho atmosféra dusivá.

Konečně uniká, skrýš nalézá,
v domově svém, pevnost to nedobytná,
slova a pocity ta odmítá a autora chrání,
aby bez přestání trpěti za jiné nemusel,
byť přítek či nepřítel.