Meziprotostory

Věnováno Hanele m k brzkým narozeninám, protože je to v mém životě jeden z nejdůležitějších lidí vůbec.




Jak se člověk chtěl odpoutat od všeho tím, že se nechal svázat.


vídám tě mezi hodinami
jak sleduješ má vzdalující se slova
"nikdy se odsud nedostanu
narodím se znovu sám v sobě a budu potulující se poutník
ve svém vlastním vesmíru"
relaxuj
ale zůstávej častěji na zemi

světlo na konci tunelu možná není konec útrap
ale jejich začátek
naděje bývá ruka která
krmí bezmoc masem optimistů
a ovocem snílků

prázdná místa
nikdy nezmizí z tohoto světa
ale svět se nezastavil
jen osiřel a byl zanechán na pospas všem
rokům beznaděje
které se vpily do kůže
a už v tobě zůstávají

jsi oheň
který sám sebe spoutal tak
aby jen hřál a nepálil

ale

když matka přivádí na svět dítě
dává mu se životem i smrt