Podzim

Brodíš se podzimním listím,

mořem vzpomínek

na letní žár.

Těch střípků pár

usíná zimním spánkem.

S jarním vánkem

opět vzklíčí z hlubin

duše.

Zatím slepě, hluše

kráčíš vstříc zimním závějím,

jež podobaje se peřejím

pohlcují všechno, cos znal.

Tebe jsem si zamiloval,

léto mého života!

Však podzimní listoví stále

šepotá

do ticha tvého srdce.

A ty víš…

                Není cesty zpět.

Tenhle svět

je plný spadaného listí

a ty se musíš brodit dál …