Dotek Slunce ukradnutý

Slunce svítí, okouzlilo mne jemné kvítí,
opodál rozkvétající se.
Palí mě žár paprsků, palí mě žár Tvé jemné kůže.
Polibky kradu Ti a Slunci vrácím,
aby mohlo svůj večerní klid si zkrátit.
Vneslo do našich snů více záře,
štěstí mohlo by nám nebe snášet.
Opodál hraje si někdo s mými slovy,
přeje si mou lidskost, netušíc,
že už mi ji někdo ukradl, za polibky jemné,
za božskou podstatu lásek Tvých, za odplatu.
A Slunce své paprsky rozpíná po Tvém nahém těle
a duše moje, ukradnutá, hřeje Tě.
Má vášeň, má lidskost ukradnutá.
Přeji si více,než-lijen na Slunce vzhlížet,
chci se pomalu vkrást do Tvé přízně.
A vzít si, co mi patří.
Navrátit to zpět do beder mých, do beder mých zlámaných,
od Tvých rukou, od Tvých rukou ochromených.