Havrani a proroci

Tam, kde se světec démonu uklání,
přijíždej ve svých pohřebácích,
za ohlušujícího ticha, černí havrani
posbírat ostatky páchnoucí po oblacích.

Tu každému proroku se z úst déře,
že co jiného by to mohlo být,
nežli zbytky andělů shořelých v atmosféře,
jejichž pery chtěj si skráně ozdobit.

Jiní proroci, ti, co jsou slepí,
vykřikují, že svět je rozbitý,
a tohle jsou (stejně jak my) jeho střepy,
v nichž je nový život ukrytý.

Nikdo z nich nevidí, nikdo z nich neslyší
úpící pilíř duší pnoucí se z trosek.
Jen havrani, zahaleni v tichu si píší
jména a čísla sedadel do svých černých desek.