Depresivní večer

Depresivní večer,
a já zase brečel.
Spoustu vzteku v sobě mám,
najevo to všude dám.

Dám si panák a pak další,
po chlastu je všechno lepší.
Zničim si svůj chorej mozek,
a pak budu jedna z trosek.

Ustelu si na jehličí,
bolest přeci bolest ničí.
Vyženu jí z těla pryč,
omlátim o sebe tyč.

Nemam kam se obrátit,
nemá mě kdo zachránit.
A tak končim s touhle poutí,
nůž mi v tepně život hroutí.