Konec?

Vůbec nechápeš, co to znamená,
když tě život srazí na kolena,
když se srdce rozpustí
ve sklenici tvých lží.

Říkáš, jak tohle tě dojímá,
paní bolest tě pevně objímá.
A její manžel - strach,
on promění tě v prach.

O slova přijdeš, činy žádné,
překážky života jsou zrádné.
Snažíš se vstát a slyšet zas
ptáků ten překrásný hlas.

Avšak oni nepustí tě, plač a křič,
chtějí vyprovodit tě ze světa pryč.
Tu najednou svítá,
bílý háv u kotníků lítá,
stojí před tebou, usmívá se,
nemůžeš se vymanit její kráse.

Pár slov však stačí,
hlas zlobu značí,
konec dne a zase se stmívá,
všechno ti rázem splývá.

Pán a jeho paní míří již k tobě,
kvůli tobě, kvůli zlobě.
Sám sobě vykopal jsi věčné lože,
zachraň mě teď, Bože.

Pán tě dusí, madam svírá,
oči tvé nemilosrdně zavírá.
Už je pozdě, nepros nikoho již
a rázem jsi smrti, rázem jsi blíž.