Vymítání múzy

Vymítání múzy

A jsem básník?
tak měla bych vám dát kus sebe,
ale uvnitř mě nic není,
jen prázdnota, co zebe

nemám nic,
z čeho by někdo snad mohl mít užitek
jen prázdné lahve za stolem, zmar, strach,
včerejší půlnoční zážitek

ze sna,
co se mi snad ve spánku zdál,
nebo jsem možná byla vzhůru,
s očima dokořán

chci žít noční můru,
chci lapit tu múzu,
co ani není moje.
Nevím, čí už
možná tvoje...
nebude.

Chci ji vlastnit jak psa,
přivázat na řetěz,
chci ať mě pokouše, zapálí cigaretu,
ať najde ten rým, ať rozvine holou větu

když nebudu vědět,
když zapomenu,
jak jsem jí vyhnala ven v tom ranním šeru
zapomenout nedovedu.

Jak jsem jí nechala po očku zírat,
tvrdila jsem jí za zavřeným oknem,
že je mi bez ní líp, když nechápu srdcem,
když chápu to mozkem

Co jsem já bez ní, co ona beze mě?
Chtěla mi pomoci, teď velí do zbroje
nestavím hradby,
chci ať mě dostane.