..... někdy ta bolest celého světa se v nás nahromadí .... a musí ven ...
a pak slyšíme řev sirén které zvěstují požáry ... a nebo nálety nepřátelských svazů, ....
.... cítíme naléhavý hlas majáků varující před skalisky a mělčinami ....
zarývá se nám do hlavy dětský pláč .... nenarozených dětí ....
.... i když je kolem nás ticho ..... a sami jsme nevydali ani hlásku ...
13.02.2007 16:18:00 | HarryHH
Tyhle krátké nemusím, toho sis asi všimla... ale tahle mi moc, moc říká ... tak proto za sto, beruško ;-)
13.02.2007 14:53:00 | Levandule
Marci, někdy je dobře to dostat ven...prostě někde se pořádně vykřičet, nebo vybít...bazény...posilovny...anebo si zajeď někam za město a vykřič to někde na poli....
pomáhá..:)
13.02.2007 11:23:00 | Favi
...jen jsem polkla...
tíhu kamení...
a hledám
porozumění
ve svém já...
:o)
13.02.2007 10:08:00 | Cecilka
Vykřičel jsem se, až jsem byl zarudlý a nedostalo se to ani k mým uším. Položil jsem si hlavu do ticha a praskaly mi bubínky. Chci teď něco říct a.....mlčím. Já to ale vykřičím. Jen co najdu ta správná ouška.
13.02.2007 09:25:00 | smudlinek
... pohladím bolest Tvého ticha ... a řeknu ... už nekřič ... nebo ne ... všechno to vykřič ... musí to ven ...
13.02.2007 09:16:00 | JardaCH