Poslední noc na Zemi

můj život za okamžik ukončí náraz vlaku o mé čelo
a pak když budu ležet roztrhaný od hlavy až k patě
budou mě ostatní milovat i nenávidět
přemýšlím v kolik si zítra nevyzvednu děti ze školy
a jak nenakoupím když žena pro práci nemůže

v budoucnosti se třpytí miliardy drobných bodů
každá z těch teček je mým posledním sbohem všem
které jsem znal ale které jsem nedokázal vystát
ačkoliv jsem je měl rád a toužil jsem s nimi být
chápat je a zařadit se do stáda

nic mě netěší tolik jako nevědomí
stroje už mě nikdy nenajdou
zítra už nebude proč vstávat a držet se ženy než upadnu
už žádná slabost schovaná za lásku
děti mi vyrostou bez táty možná že hledám na špatném místě
věci které měly hledaly mě

nejvíc jsem se chtěl oběsit když jsem zrovna neměl provaz

za oblaky schovává se naše tiché modré slunce
a já zabírám místo ve dveřích do neznáma
otáčím si tě v dlaních
ty hřejivá koule
než mi zmizíš a já zhasnu s tebou
nadobro


touha je chuť změnit co už netěší
objevit nové a odpoutat se


ale z kaluže přehrada nebude nikdy
nánosy bahna pod hladinou
vyplavou na povrch