Les 1

 

 

 

1.
Ve světle zastřeném oparem nicoty
tě les spolknul a vstřebává vše čím jsi
dokud tě nepohltí celého aby ty ses stal
jeho součástí aby ty jsi byl lesem
který tě do sebe vtáhnul

 

 

 

Opíjíme se abychom slyšeli co ten druhý říká
ale je to jako potápět se na dno ve vaně
spíme spolu ve svých hovnech to je náš svět
jedna velká prdel která posere všechno na co se vrhneme

 

Zlobím se na své starší já za to že nevysypal popelníky na chodbě
ale jsi to ty která kouří
ze stropu ze stěn na mě prší prázdná slova všech kteří tě hájí
je těžké jim porozumět
mohl bych požádat Hunga a Bonga před dveřmi aby si se mnou dali
šálek dobré brazilské kávy
ale oni odmítají pít kávu v jednom domě s těmi
co ukradli tvůj vyměřený čas
tak si vařím jen pro sebe a člověk v čepici mění zámky u dveří
a až vyhasnou všechny ohně tohoto náhodného světa
zapadne poslední z nás do soukolí a všechny
kteří zůstanou venku
to semele
nestavím si příbytek ze zbytků po poslední večeři
plánuji nic neplánovat
jako kdysi
pokaždé když s tebou stojím u okna

v protějším domě zhasnou tam všechna světla
tvůj nový stín přišel pro klíče od sklepa

Zdravím podsvětí

A všem lidem kterým jsem nestihl zabít dětství vzkazuji
že na to už nemám čas a že vlak odjíždí za tři minuty
a já jsem pořád ještě doma a nemám sbaleno
protože mám strach co bude pak
až mě necháš odejít

 

Vše čím chce být je hnijící maso mrtvola ohlodaná až na kost
teplo které se vytratilo prázdný les uschlá větev
plod bez semen umírající liška naplněná odeznívajícím životem

 

Poslouchání prázdného lesa protože
ticho je vzácné
je na pokraji sil
jediné možné východisko