Pohádka

Znám jedno místo nádherné, kde leží, jen já vím.
Tam stál dřív velký černý hrad, teď už tam nestojí.

Přes jednu noc zmizel, nezbylo tam nic,
A kdo ten hrad viděl, ten vám poví víc.
Tam žil mocný král s královnou a dceru měli překrásnou,
Však když jí bylo šestnáct pryč, zmizela a nikdy víc…

Nespatřil ji nikdo, brečel i sám král,
Kde kdo ji i hledal, hledá možná dál.
A zatím ona klidně spí ve sklepení zámeckým,
A když půlnoc odbívá, ona ze snu procitá.

A tak závist s pýchou udělaly své,
Jedna stará kněžna srdce měla zlé.
Však jeden krásný mladý princ do sklepení zabloudil,
A pak dívku překrásnou polibkem svým probudil.

A ten hrad pak zmizel, nezbylo tam nic,
A kdo ten hrad viděl, ten vám poví víc.
Zbyla už jenom pohádka, o tom, co se může stát,
Když láska s pýchou zápasí, lidem nedá závist spát.