Pokrovej král

Kráčí chlápek po ulici přímo u casina
v době, kdy i nonstop bar už lehce pohasíná.
Obličej má vysmátý, nevhodný pro pokr,
zlité oba kabáty, i klobouk durch je mokr

Potkal vílu štěstěny, co na čele má srdce.
Vsadil na ní všechno, co měl, teď je dluhy drcen.
Chvíli úsměv laskavý, pak utnout hlavu chtěla,
moudra táhla z kapes, který v rudejch šatech měla.

Říkala mu "všechno je to velkej kabaret
i když se to nezdá, svět ti hraje do karet".
Když chtěl pomoc víly, aby vyhrál zpět svý prachy,
moudřejší než pokr pro něj byly by šachy.