Časová

Je živá, minulost, cítím jak dusí mě uschlou růží. 

Žádná štěstí zákonitost, řěžou mě trny pod kůží. 

Teď tu jsem a cítíme, tak řekni co skutečně máš rád.

Řeku plnou krve, milosrdný čas, co má písečný spád.

Budeme tancovat i za pár chvil v dýmu plném barev?

Zapal své obavy a štěstí umísti do zhnilých larev...

... které stejně zdechnou.