Efemerni Ferman pana Fermiho

Pan Kreatura spolecne v hlavě s panem Fermim mel na hrudi obrovský měděný kolík a rzive sousta povlaku roztavajiciho ve vzpomínkách na bolestnou krásu i krutou a krvavou rozkoš.

Přemýšlel o členech kulisarny hvězdného divadla jako o ztracených členech vzdálené mimozemské civilizace. Pradávné, rozzesete po okolních hvězdných systémech a galaktickych kopulativnich historiich.

Každý z nich věděl něco jistého o tom sousedicim, každý se prenastavoval na to co věděl o přítomném fluidu, o čase a setkání se svojí mateřskou matrici...

V prekladisti své drahocenné diamantové mysli svijel posledního leticiho může na fyzikální pouští skutečnosti. Kdykoliv pan Kreatura vymyslil jedinou myšlenku, hned nastupovala na její místo další.

A jakmile jediná myšlenka jeho uzrala na vznikající a uskutecnujici se fikci, okamžitě pookral jako by se vzdaloval tíživé a úměrně trvající pracovní skutečnosti a němé apaticke společnosti.

Unakajici svět to byla jeho ztracená rozkoš v reflexi. Xidericke kompozice na displeji. O pohled dál člen pokoje hledá svůj domov v lávové lampě.

Pan Kreatura usíná v nesouvislem toku textu. Na chvíli se pozastaví a zeptá se sám sebe jestli je to skutečně tok. Jestli myšlenka je světlo a její stin sok.

Ležel na posteli a liboval si v nekonečné plejade nesouvisejících útržků světla odrazeneho od multidimenzionalnich bublinek, v nichž se tvorily vlny, preklenujici morfogeneze a amorfni hypertenze.

Co bylo překvapující pro jeho mentální počátecni vybezek, byl onen zaludny zlom, za nímž musel hledat kořeny nějaké duševní poruchy, Iluminaci smrti či mrtvý sen o kráse a ztrátě života.

V pokoji bylo přítmí a hrála dynamická elektronická hudba, její vlohy se uskutecnovaly až v Imaginaci, mezi tím a oním, mezi černou dírou s fluktuacemi barevného spektra okraje a viditelným poselstvím genetického inženýrství budoucnosti.

A tak přicházel na deformace ve své mysli a pan Fermi nacházel mimozemské bytosti v deformacich světla, jediné energie vyzarovane v oblaku jemného supersonickeho prachu.

A v tech sylabech a multisylabech světla, se utvarely útvary a ty korespondovali simultane s myšlenkami pana Kreatury, excesivni fikci pana Fermiho a paradoxy schizofreniho 'rozstepu', v tepu pluralitni řeky.

Pan Kreatura a jastvi. Na stropě pokoje. Volumetricke liány světla. Traperie vesmírných tělesm les obtekajicich plastvi z ohybu světelné vlohy dělohy. Vooodoo hibernovana vědomí.

------

Letěl nad postelí. Zavřel oči. Skrze vicka prošla otázka.
V mozku konopného kouře. Omamnost thc heteronymii.
Meta. Smrt přítele. Sebevražda.

,,Jsi to ty?...'

'...Jsem to já...' nemam teď formu
Kromě světla.

Cítil ze je to všechno pravda. Ze se za tímto světem objevuje ještě jeden svět.
Astrální svět. Svět bassovych proroctví.
Svět každého z nás.

'..věděl jsem to..
'...
'Obyvas teď jinou dimenzi'
...a je nekonečno dimenzi kterýma můžeš plout.
'Jo a všechny spolu souvisejí!'
'Všechny ty obrazce'

...A tak tady čarujes stále v materiální dimenzi?'
Caruji...navštěvují...od každého tak trochu...

Tak to není úplný konec.
Nikoliv. Nic nikde nezačíná ani nekončí.

A jak jsi na to přišel. Do tohoto světa?:)

Věděl jsem, že je to...pravda'...vyprávěl jsem ti o tom. O tom všem.
A ona se ukázala ze je to pravda.
Ukázala?

To ukáže čas jehož podstatu poznáš
Az na druhém břehu

..on není ani já nejsem?...

Jen volumetricke negace obvodových obrazců světla,
tristive kulisy a sidericke průniky,
Nic než samota a pláč te tam nečeká,
jako by si ho pan Kreatura vymyslil,
aby mohl krmit své svědomí srackama,
a vším tím vazivem,
celou plejadou životů.

Celou tou plejadou životu tady a tam

Skoky. Kvantove skoky.

Delirance. Transcendence.

Zhasne lampu.

Vypne audio vlnu.

A odporouci se jinak .



...