Dotýkat se tmy

Až dokud nespolkne nás tma

po noci vždycky přijde ráno

jenže ta mrcha musí žrát

a všechno je jí málo

zalézá pod nehty jak mráz

a užírá tě z nitra

po těžkých chvílích chodí krást

tak ukrajuje z jitra

máš na rtech úsměv, co mám rád

září mi jako měsíc stříbrem

i kdybych do temnoty spad

věřím, že společně z ní vyjdem

až jednou vážně všechno zhasne

až kolem utichne i smích

potom už přežijem jen na snech

já ze tvých ty zas z  mých

a ty se směješ dokud svítí

a  ono svítí dokud ty

jako já stejný pocit cítíš

že nechceš dotýkat se tmy.