Arktida

Až nazítří zapřáhneš smečku
polární zvony v srdci umlknou
a psi jen běží a běží
proskakují bílou tmou
a ty vykrojíš srpek Venuše
bubínky šamanů prozradí
blízkost paláců
až ledy puknou a bdělost pohasne
mezi velvyslanci stříbrných bytostí
kosou požneme mrazivé iluze

Chci se rozpustit jako vločka
na čenichu malamuta
chci proklouznout ti do snu
jako lyžina saní přes průrvu
chci vstřebat sílu severáku
i majestát polární záře
chci upíjet nekončící
noci i dny
nedozírné a čiré
jako dech medvěda

Nazítří až zapřáhneš smečku
poděkuj hvězdám v zenitu
za tisíc kilometrů
pustin duše