Můj anděli

Můj anděli
tvá křídla osiřela
nikdy již nebude žádné příště
déšť smaže i kroky
jimiž nás láska míjela ...

Stopy mlčí
holé prsty pupenů ve větru vlají
jak šátek,
kterým se smutně loučívají.

Ale cokoliv zůstane bude navždy
i plytké světlo očí
vykrvácí vzpomínkami
jak jsme se modlívali
pod loučí bolesti...

Proč kostelní zvon
má tvar kovadliny
a mé srdce tvar kamene
jak jsme se modlívali
za pád hvězdy
ať nerozdrtí tvoje dlaně.

Kdo z nás uchrání
společná křídla
trysklá z plamene ...