Upír

Rudý závěs nocí tou vlál
Když oknem bez mříží těch k nám vešel
Na prahu on chvíli jen stál
Z prachu jako každý z nás i on vzešel

V dlaních v svých on cosi svíral
Neviděné tajemství
Úsměvy však nerad střídal
Rty spíš křivil radostí

Oči jeho záři temnou
Do očí mých tlačily
Nač se vzpírat, proč chtít blednout?
Proč jen nežít navěky?

Chápal já jsem jeho slova?
Ty neslyšné posunky?
Namlouval jsem si ty pravdy?
Zničil já své ostatky?

S vážností když potom hleděl
Na ústa má, na oči
Do duše snad rád mi viděl
Duše skryté za mraky

Věděl přesně nač jsem myslel
Odpovídal obratně
Přesvědčil mne během chvíle
Hlupáka jen - ostatně

Sám prý světem už nechtěl jen
Bloudit sám a samotný
Osamělost, pověděl mi
Je pán vše a všemocný

Tak já tenkrát rozhodl se
Přikývl jsem, tohle jen
A tím život zvrátil jsem si
V co se změnil dávný sen…?