Já a lenost

Už od dob co jsem byla v plence,
přála jsem si sourozence.
Zkrátka někoho, kdo by mi dal znát,
jak mám si hrát, čůrat a vyrůstat.
A co čert nechtěl, stalo se,
ségra Lenost se objevila v záloze.
Všude kam chodím, mám ji v patách
No co mám povídat, je to nonstop zápřah
Večer jdu spát, ráno vstanu...
Ten bordel, co v pokoji nechává!
Oblečení na židli i na zemi, koš plný… a neprala!
V čem já půjdu do práce.
Neustále mě ukecává a k nepravostem navádí, co si s ní počnu?
Já na to dojdu, nevadí!

Včera jsem šla cvičit. Potila se na žíněnce, supěla a proklínala vše
Ona seděla na gauči, jedla čokoládu, no válela se jako líná vše
Ty její ksichty, kdo se má na to koukat a prej pojď se se mnou flákat
I co, vůle slabá, odložila jsem trikot…a přidala se
Ráno pozoruju se v zrcadle
Není ke mně moc uznalé, břich mi stále roste, asi budu plakat!
Zatnu zuby, ruce v pěst, protože já pevně věřím, že dnes večer zlákat se nenechám…
Zkouším to už po tisící ...Zvládnu to?
Názor si pečlivě utvořte, já na něj nespěchám.