5 veteránů

5 veteránu

1
Jsem sám, jak kocour v rybníce,
jsem ohrožený druh opice,
která podivnou vadu má
a sice, že se obléká.

Jsem málomluvný a často se vztekám,
nikomu žádný prostor nedám,
vlastně nedám ho ani sám sobě,
budu mít pokoj určitě až v hrobě.

Možná že ani tam,
protože nebudu nikdy zakopán.
Než mě někdo v mém žalu najde,
do té doby se mé tělo určitě rozpadne.

Má duše bude navždy světem bloudit,
malé děti se budou strachem choulit
a kdykoli mě zahlédnou, tak začnou řvát
a pryč rychle utíkat.

Jsem sám, jak rybí kost v poušti,
jsem dravec bez křídel, co hladem se souží,
jsem člověk co neví kudy kam,
nežádám však o pomoc! Vždyť jsem válečný veterán.

2
Jsem! Co vlastně jsem?
Existuji vůbec? Nejsem přelud jen?
Možná, že jsem sen nějakého blázna,
jehož duše je podivná a prázdna,
protože já sám vím,
že chovám se jak podivín.
Ruce mám mírně svěšené,
nohy do x zkřivené,
na tváři zjizvené by mohly řeky téct
a na některých jizvách by mohl vzniknou jez.
Oči mé jsou zapadlé
a tváře hodně povadlé,
nos mám mírně zkřivený
a chrup již dávno zničený.
Možná, že jsem jen něčí sen,
jež stal se přes noc hororem.
Avšak možná taky ne!
Kdo z nás ví co je skutečné?
Já ani nevím, odkud jsem se vzal,
mám výpadky paměti, vím však, že jsem veterán.

3
Kroutí se jak malý had,
slizký je však taky tak.
Z jeho očí plane žal,
jež z tváře dávno vyprchal.
Z tváře jde teď už jen strach!
Bojím se kolem projít po špičkách,
abych neprobudil to strašné zlo,
které se v tomto starci ukrylo.
Bojím se síly jeho výrazu,
který jistě přináší jen nenávist a zkázu.
Bojím se těch strašných zubů,
které všem nahánějí hrůzu.
Právě teď se otvírají ústa!
O bože, ten děs a hrůza!
Něco chce mi ten stařec říct,
já však chci běžet rychle pryč!
Z jeho úst vyšel podivný skřek.
Kdo by do toho starce řek,
že hlas má jako malé dítě.
Když se do toho zvuku ponoříte,
zjistíte, že obraz jeho obličeje lhal!
Ten člověk je veterán.

4
Velká ramena a silné paže,
na zádech puška větší ráže.
Když se ten chlap usmívá,
noční můra ožívá.

Boj z časem už každý vzdal.
Tento muž však bojuje dál.
Ztratil všechno co měl a všechny které znal,
je na světě úplně sám!

Vlastně sám není, má svou zbraň
ke které je navždy připoután.
Ale zdá se, že ho odněkud znám!
Je to další veterán.

5
Rozum schází, na jeho místě je teď síla!
A právě síla způsobila,
že tento muž nemá žádné nohy.
S nimi ztratil nejen boty,
ale také důvod žít.
Kdo dokáže ho povzbudit?
Snažím se jej potěšit.
Vždyť někdy stačí pár slov říct
a chce se zas žít dál.
Nic však nepomáhá! Tento veterán boj vzdal!