Tuš

A poslední paprsky odpluly.
A na město padla tma,
jako tuš vylitá na papír.

V matným světle pouličních lamp
stojíme oba dva, ty a já – spolu.
Spolu, ale každý sám,
jako na opačnejch stranách barikády.
Máme stejnou cestu ale jinej cíl.
A paprsky lamp nám nestačí..
Bože, jak je mi jich líto,
stojí tu tak samy.
Co když já skončím sám, a ty taky?
Na opačnejch stranách barikády.
Pak světlo zhasne a padne tma,
jako tuš vylitá na papír.

Zmatený a slepý
klopýtám za Tebou skrz sny,
který ve střepy se mění.
Ve světě představ a nočních můr,
v hlavě toho blázna,
který bezmocně padá, vzdává se?
Dlažební kostky mě vítaj
ve svým království bolesti a zmaru,
tam, na druhý straně barikády.
Slyším Tvé kroky, jak vzdalují se.
A mé sny, zalité do skla mích slz,
tříští se o ebenovou tmu.
Tak, jako tuš vylitá na papír.