Bláznivá Anča

I.

Bláznivá Anča
Na ztichlém náměstí
hledá svůj sen
včerejší den

Když trávník podzimní
je mokrý jinovatkou
a tíhou mrznoucí rosy

Světice kamenná
dívá se neúčastně
z výšin svého sloupu

Stát na piedestalu
Ančo, to znamená přijímat hold
Jenomže Maria o tu tvou pokornou úctu
nejeví pražádný zájem

Ančo bláznivá Ančo
tvá Panna Marie
směřuje do nebe
Není tu pro tebe
Tvá Panna Marie
pro jiné tady je

Jinovatka šedivá
zvadlý trávník pokrývá
Co tu chceš a co tu hledáš
Ančo bláznivá


II.

Bláznivá Anča
ráda by hrála
na varhany.
Co si to vzpomněla…
Říjnová obloha deštěm se rozplakala
A vítr zazpíval svůj nápěv obehraný
A zvon se rozezněl, jako když zvoní hrany

Ale to neznamená
že ji povezou
koně bílí v rakvi bílé
přána jí nebude
ani ta hvězdná hodinka slávy
Dána jí nebude
ani ta chvíle
Zvony zvoní
ale ne pro ni

Bláznivá Anča
Ráda by sbírala
hvězdy do šátku
Co si to vzpomněla
Krajina ubíhá ve zpětném zrcátku
Hvězdy jsou daleko, šátek je roztrhaný
Podzim se rozplakal, někomu zvoní hrany

Co si to vymyslela
Anča bláznivá
Stříbrné hvězdy koně bílí?
Přáno jí nebude
Snít o tajemné nebeské svatbě
Dáno jí nebude
Ani tu chvíli
Zvony zvoní
Ale ne pro ni

Bláznivá Anča
Ráda by zmizela
V mlze a větru.
Co si to vzpomněla
Chvěje se šipka na tachometru
Plzeňská kotlina, krajina uplakaná
s městem se objala. Odkudsi zvoní hrana

Ančo, bláznivá Ančo,
koho to zajímá
že tě odvážejí
koně pod kapotou, co vůbec nejsou bílí
Přáno ti nebude
Dáno ti nebude,
Ani tu chvíli
V domě co zebe
nad řekou Radbuzou
ztratíš i sebe