Vánoční

Jdou smutky, jdou
a co jich v roce bylo
tolik je tmy
než přijde bílo ...

Ne to není sníh
to jsou
jen květy popadané
co létu
zkřehly ve dlaních
a pak zrezly
jako láska
po zradě neslýchané ..

Jdou smutky
a my s nimi
a přejem si štěstí
jako děti
co rolničkami ze slziček
vyhání zla rmutky ..

S úsměvy ve tvářích
jako když na stromech
zraje ovoce
a s letní vůní
se snoubí vánoce ..

A stromečky se stydí
trošininku
za pichlavou nahotu
po cukrátkách slídí
a světýlkách,
že jimi zaženou
posvátnou dřímotu ...

Po večeři
až labutě snění
rozhodí
za okny svoje peří,
půjdem hledat hvězdy ...

Bude voňavé příšeří,
kdy vítr žárlivostí
pro krásnou vločku neláteří ...

Vezmeme se za ruce
po nekonečnou chvilinku
a pobudem v té vteřině
kdy se žádné srdce
samo v sobě nehašteří
a ticho bude
jako v chrámu
jen pro vánoční
stříbrnou hodinku...