Nesbírám bohy na památku
Ani věnce nevážu ze spadaných vlasů
Které zbyly v odpadu mramorové vany
Studící do zad
Jako ruce Terezie
Tvé jméno i přítmí zpovědnice vhání mi do tváří červeň
Možná i stud
Když v černých šatech jdu svému osudu na tryznu
A bojím se plakat
Aby nedošli ke špatným závěrům
Odpuštění stojí čas i chtění
Jako ruce Terezie vklíněné mezi stehna
Můj Řím se postavil z trosek snů
Kdy uprostřed Pantheonu padala voda
Na ramena z vlny a kašmíru
Pláču žebrákům do natažených dlaní
Místo rukou Terezie v extázi na oltáři
A mám všechen čas který můžu mít
Jen si vybrat
Nadechnout se
Vzít odvahu
Odplout spolu s papírovou loďkou
Doprostřed kašny se svatými z mramoru
A spolu s nimi plakat už napořád