Den po dni plyne
tak jak plyne čas
včera jsi kvetla
dnes jsi zimou zkřehlá
zahrada ledových krás
Zatím co spíš
dýcháš mráz
stromy pokryl sníh
a růže dávno nevoní
Přesto zůstáváš
stále tak křehká
a tajemně krásná
bílá zahrado
smutných jabloní
Každý si musí odpočinout i zahrada
v bílé peřince si lebedí
pak polibkem slunce prohřeje a probudí život...Díky za ni
03.01.2017 16:41:24 | Danger
..těším se na to probuzení, na nový život pučících květů a ranní zpěvy ptáků..:-)
03.01.2017 16:48:27 | Nikita44
Tahle mi přijde jako schovaná v namodralém stmívání pod sněhem...
03.01.2017 08:10:16 | Philogyny1
..ale trošičku vykukuje:-))
03.01.2017 08:24:04 | Nikita44
počkej až z jara
paprsky první
pohladí větvoví
koruny vlas
až právě zrozené
pupeny v zeleni
pár včel si přiláká
mezi nás
02.01.2017 22:47:44 | poeta
Tak pojď nasaď si červený nos a chyť mě za ruku půjdeme je rozesmát :-)
02.01.2017 22:18:49 | klaun
smutek spíš sluší eletře..jablůňka si zkřehlé větve - v naději slunnného sna - o hvězdy v nebi tře....všichni sadaři to vědí a už teď to v nich pěkně vře...:-D* ST*
02.01.2017 21:54:13 | Frr
..tahle zahrada je nadějí, Frráčku, protože vím, že po zimě přijde jaro a smutné jabloně vykvetou ve veselé stromy:-))jsem teplomil a tak to i zůstane:-)
03.01.2017 08:17:21 | Nikita44