Když

Když mračna
stahují své markýzy
a bouře chystá se
vhodit jiskru do zázračna
jako tulákovu hůl
co usnul v sadu pod rybízy ...

V té chvíli
ani boží beránek nevěří,
když ho stříhají,
že nahý půjde k večeři
po níž opilci
jak osli říhají ...

Pojď noci
ač hvězdy pláčí
pro komety
zapadlé do bodláčí
alespoň dětským očím
zaženou můry
co jim v lampě srdce
svými křídly do oleje dětsví
prach starostí smáčí ...

Ó beránku boží
slyšíš mne
ty jenž peřím hrůzy
sněžíš shůry ...