Závažné pojednání

Ranní obloha rozetnula šedavou noc
Slunce začalo se škrábat na nose
Měsíc opět proflámoval celou směnu
Přebral a zase pil až moc

Červánky neznají slušnost a bez ostychu se červenají tím nebem prázdným
Neostýchají se nahlížet do oken právě sprchujících se dívek
Do koupelen a do ložnic nic netušících a životem se plahočících davů
Nahřívají se a malují duhu spolu s tím obrem rozžhaveným

Nežli ráno skončí kvapně
Večer se opět chystá
A po něm noc kratší a marnější
Než ta, jež neskončila zdárně

Nevyspalý kmotr Měsíc usrkává černou z nakřápnutého šálku kávu
Kalhoty od pyžama nosí jen na půli žerdi kvůli nedostatku odpočinku a pozornosti
Hvězdy mu svítí na schody, aby nezakopl a nezranil se náhodou
Aby se nerozbil a jeho střepy nedopadly na zem na trávu

Hluboká je noc a skoro tichá
Kdyby jen sténání nerušilo klid
Když se dvě těla spojí v jedno
Jež trávu pocuchá