Nevím

Vysoko nad mořem,
na skalisku, které je pod sněhem,
jen sám se sebou jsem,
obestřen čistým vzduchem a hněvem.

Přemýšlím,
co jen se to stalo,
radši už nemyslím,
na následky toho všeho.

Nad rozběsněnou vodou,
dívám se do bájných končin,
kde vše začíná a končí svobodou,
stačí jen krok a končím.

Přemýšlím,
proč?
kdybych nebyl tak nesmělým,
pro slepičí kvoč…

Ne, jen pro tvoji lásku,
pro jediný polibek tvých úst,
vždyť přinesla si mi spásu,
tak dlouhou dobu všeho byl půst.

Nemyslím, jen krok nad propastí činím,
padám do hloubek, kde tvé srdce bude,
tvoji tvář opět uvidím,
vždyť ve snu vše jde…