Bolest plná básní

Jsi pánem mé duše,

rychle se chopíš kuše.

Šíp letí.

V srdci mě bolí, mé srdce je v kleci,

ze rtů linou se slova,

“Nemohl jsi to udělat, přeci”.

Láska silná to byla,

v srdci se skryla.

V těle holky mladé,

kéž by to nebylo marné. 

Tento papír zasvěcen,

do slov, které nikdy neutečou ven.

Do reality zlé, kde to není jako v mé,

snažím se utéct, nohy se brání.

Jen v mé realitě mohu poklidně kvést.

Potůčky, které tvář dobře zná,

kde každý z nich svou bolest má. 

Temné víc než tma mé představy jsou,

o tom jak s touhou v očích,

pozoruji umírající duši tvou.