Lucidní tvorba

hluboké křeslo, zšeřelý byt

příjemná tíseň, ticho a klid

verše se sypaly jako sníh

nazvat se Goethem, nelhal bych

slova se protkla eufonií

v duchu se, okouzlen, do prsou biji

najednou procitám, šmarjapanno!

za chvíli vstávám, už je šest ráno!

za chvíli pomažu promrzlý do práce

nebude sbírečka, křest ani ovace

ruka mi šmátrá po nočním stolku

chci něco na psaní - bez okolků!

v hlavě mi zůstává několik torz

a i ta odplují - finis, mors...

zítra se připravím, dnes to byl šok

pod polštář schovám si tužku a blok