Meta

Každý chce v pětadvaceti auto a domek
děti pak až ,, na ně bude mít´´
hlavně se svým jménem schránku a zvonek
a garáž, zahradu s bazénem mít.

Nedej pak bože aby se stal trapas
který se životem dál a dál táhne
je to jak v baseballu poslední zápas
dva auty na triku, snad už nepromáchne.

Chvíle pravdy- míček se náhle zjevil
tak jako v dětství onehdy zrána
tak tak že jsem míček trefil
vskutku to nebyla žádná rána.

Kam se vlastně poděla ta hovězí léta?
otevřu oči a za mnou již první meta..
Dokážu doběhnout na metu druhou?
Co kromě lásky má být mou vzpruhou?

Pohled na úsměv nebo do upřímných očí
neb jen prohodit vlídnou větu?
Už cítím jak se skóre točí
když v zápase kradu třetí metu.

Již zbývá jen kousek - poslední běh
a body jsou doma a zápas v kapse
hraju si s myšlenkou že moh´ bych být zběh
i přesto že to jistě nepůjde hladce.

Je tu ta chvíle - míček opustil pálku
já s rozběhem nezmeškal chvíli
míček který by dokázal rozpoutat válku
na kterou už mi však nezbyly síly.

Již jsem skoro v cíli - před domácí metou
pln vzrušení z davu a stadionu
náhlé škobrtnutí je tečkou za poslední větou
v plné rychlosti jak narazit do kamionu.

Moh´ jsem být hrdinou, ale co na plat
snad se z toho nezboří svět
je mi pětatřicet, mám auto a barák
ale pro své dítě nemůžu vrátit se zpět..