Růže

Růže

Nastává tma

Světlo již změnilo se v tmu

Ty knihu otevíráš a své lístky mi posíláš

Mermomocí mě nutíš kapky soli

místo chleba s mlékem jíst

Není to jen tma co mě do kouta zahání

Není to jen voda, co líce mi omývá

Je to realita, co do čtyřlístku vstupuje

A v korálkách smutek vzbuzuje

Ty svým čtyřlístkem přísaháš že do mého kotce zavítáš

Jen můj čtyřlístek již není tvými lístky nadšen

Do perníku prudce proniká

Ta vůně železná

Jeho polevu ničí a taví

Je to snad kus mého zdraví

Nitě které ze svého paprsku vypouštíš

Jako sítě pavoučí omotávají se kolem perníku

Zakazuješ kočce poslouchat zpěv černého skřivana

Je to jako dělová koule co udeří brzo z rána

Můj perník tvé paprsky zraňují

A svou volbu se ti vysvětlit snaží

Nic nedbáš zpovědi mého perníku

Dál vedeš si pravdu o mlíku

Dáváš najevo svou pikovou dámu

A chceš následování kočky za tebou do chrámu

Sílu svého světla jí ukazuješ

A přitom spoustu jejích kvítků odsunuješ

Není jelena co by volání kočky neslyšel

Není ptáka, co by zlomené její srdce neviděl

Není žáby, co by nad její solí hlavu svou nepootočila

Jen stále ty její potok nechceš vidět

Nedbáš hlíny a popele, jen vykračuješ na konec jetele

Svůj svit považuješ za nejlepší volbu

A kočku nutíš aby znala jen tuto pravdu

Kočka přestává poslouchat černého ptáka

Zpod svitu se již sama nerozkouká

Odrazoval ji skřivan od volby

Ale co je to platné, když překročila míru řeky Volhy

Topí se nyní v této hlubině

A jen čeká, co z této temnoty dále vyplyne

Bojí se odloučení od svého kotce

Ale teď už je vše v hrobce

Není návratu zpět

Teď se musí vše jen vytrpět