Zápisky posmrtneho rezbare

Muž se střídavě objevoval na jižní i severní polokouli, na rovníkové Africe i mezi subatomarnimi kmeny, hovořil zapovezenymi jazyky, kráčel ve tváři s energií archetypalnich kněžstvi.
Na exponenciální moment vesmírného fluida se jeho tvář skrivila v něžné zrudnosti připomínajíci roztekajici obličej heretickeho spalovače mrtvol. Mr-tvol. Na okamžik vesmírného představení proslulé nesmirnosti se autor tohoto pocitku proměnil v nicotu. Po nekalé depilaci licnich kosti jeho myšlenek se nepříjemné pohnutky změnily v cosi transcendentalniho.
V hlavě dřevěné loutky se zrodil velvetovy nápad. Srdce odcizeneho živočicha se změnilo v paradox západního světa. Opona zprusvitnela a na jantarovem kryonickem mozku se objevili první závity.
V ohni se odrazela jeskyně a dech ze stehů už téměř dohorival v dekalkomanii samoty. 'Neměla jsi popíjet ten pokrm! Podívej jaké černé slzy se ti valí po tváři plné zkomirajici nepřicetnosti'.
Na tristivem orloji hrudi se objevil drakonicky netopýři chvost. Za dreni shořel jako nohy bosé panny vykrikujici onemnele pohnutky o konci Universa. O konci lidské intimity ztracené ve světě po jehož hadankach se pidi jen loutky píšící své sny na modré plátno.
A mladý šaman ve zlomené perutnici civilizace. Šípy v srdci, hořící falangy, lesk peruti oživující dech neskonale pečeti.
S touhou po vykoupení, premyslela loutka o významu pouti, na cestě ženského utrpení, na cestě trpící duše. Na konci psychedelickeho vortexu. Padá na postel a mimo rám obrazu se zobrazují tahy jeho génia. Jsou v několika místech na jednou.
Za kvintesenci jeho víček, ztracené roucha světů zvukového designu příštích staletí. Města plne architektury realizované za několik dekád. Projekty ukryté hluboko kolektivního nevědomí, vyvrzene na hrob kořene zákeřné drogy.
Rituální svitek plejady divadelního monologu. Gesta rytiriho prince. Nuance jestrabich pruletu nozdri. Orlí chvostice v bezslysnem příběhu sfér čtenáře této řádky.
Muž co si připadal ve vesmíru jako doma dopadl no rodnou planetu, na rodnou zem, do nejvnitrnejsiho luna snění, které rozevira hlubiny okřídlené tmy.
Tři tancující terciny v srdci, terčíky rudozhave evoluce lidské bolesti, ticho rozpomnene přelivem vnitřního míru, rozostrene vlny unylych ras ascendentni ambice tvorby, textilie morfogeneticke sítě pravoplatneho pocitku, pocitku prvního stupně poznání.
Muž se zastavil na špičce jehly.
Andělé ve stratosfere silely milosrdný rej.
Hořící tvorstvo nahých plodnic lyrickych vítězství.
Svatá matko architektury nomenklatury al mente sentimentu budoucnosti.
'Falangy kapitulovaly před vlastním srdcem'.
Před vlastním vykorenenim svlecene housle bez smyccu.
Na oratorium strun nezbyl již nikdo kdo by hrál.
Alea akta gral.
Parmedial.
Psylocibiae.
Soulaein.
Soulad adies.
Sbohem.
Lyriko.
Poezie.
Lásko.
...