Čekání na konec

Stojím tady na kraji propasti,
sám, zlomený a v bolestné křeči.
Do dáli se dívám a nevěřím,
že tě jen odcházet stále vidím.

Chtěl jsem být s tebou,
na věčnost celou.
Jenže zvolila sis cestu jinou...
Doufám, že budeš alespoň šťastnou.

Udělám malý krok dopředu,
lehce přitom zakolísám,
pod své nohy dolů pohlédnu
a v duchu si přitom říkám:
"Proč se nechceš vrátit?
Proč nechceš se mnou být?"

Zpátky se neohlídnu,
půjdu stále jen vpřed.
Třeba chytneš mou ruku,
se mnou budeš již teď...

Konec je prý novým začátkem,
tak si na něj klidně počkám.
To samé udělám se skokem,
snad se tě skutečně dočkám...