Snad

Ležím  v trávě,

na rtech mi ulpívá

                                  ranní rosa.

Přišla jsem bosa,

v rouše Evině,

oděna do hvězdné noci.

Kráčeje po Mléčné dráze,

nepřipadala jsem si naze

ale zcela nevinně.

Za rozbřesku

odhazuji svůj šat,

závoj slunečních paprsků

mě laská a snad

až se setmí a vyjde

                                    první hvězda,

budeš bos,

ležet vedle mě.